Prolog
26. 12. 2015
Sirius seděl v křesle ve svém pokoji a popíjel ohnivou whisky. Pozoroval kapky deště jak dopadají na jeho okno. Po chvíli se zvedl a vyndal se svého nočního stolku zažlotlou fotku dívky, kterou kdysi miloval.Hlavou se mu honily různé myšlenky, myslel na ni, neviděl ji přece už tolik let:
Už je to spoustu let, co jsem ji viděl naposledy. Stále cítím vůni jejich vlasů, její polibky na mých rtech. Byl to nejhezčí rok v mém životě, byli jsme jedno tělo, jedna duše.Vím, že já a moje Serena jsme si byli souzeni. Všichni nás považovali za dokonalý pár, také jsme jím byli.
Krátce po skončení studia v Bradavicích jsme se zasnoubily, věděl jsem, že Serena je dívka se kterou chci strávit celý život a mít s ní kupu dětí. Bohužel tenhle sen se mi nesplnil.Serena mě bez vysvětlení opustila, zhroutil se mi svět. Nejedl jsem, nemluvil. Ležel jsem na posteli a pozoroval její fotky. Cítil jsem obrovskou zradu a ve vzteku jsem skoro všechny její fotky roztrhal.
Nedlouho poté mě zavřeli do Azkabanu. To byla moje nejhorší noční můra - jediné co mě drželo při životě byla myšlenka na Serenu, neustále jsem na ní myslel. Strávil jsem v Azkabanu dlouhých dvanáct let a celou dobu jsem doufal, že jednou budu zase se svojí milovanou.
Po útěku z Azkabanu jsem ji hledal, ale marně. Nikdo o ni nic nevěděl, byl jsem zoufalý. V srdci jsem věděl, že Serena žije a že se má dobře. Měl jsem pár krátkých známostí,ale v srdci jsem vždycky miloval Serenu, žádná z těch holek pro mě neznamenala, to co Serena.
Doufám, že se s ní jednou opět setkám.