1.kapitola - Catherinino trápení
27. 12. 2015
Catherine ležela v posteli a snažila se usnout. Jenže se neustále převracela ze strany na stranu, od té doby co je člověkem, tak vůbec nemůže spát. Před očima viděla tváře všech lidí, které během své upíří existence zabila. Po čele ji stékal pot a třásla se zimou.
Oblékla se do županu a rozhodla se, že si udělá čaj. V tu chvíli však někdo zazvonil. Catherine se lekla až nadskočila, bála se jít otevřít, měla strach, že ji pronásleduje některá z jejich obětí. Po chvíli však sebrala odvahu a otevřela. Za dveřmi stál Stefan a krabicí číny. Pohlédl na Catherine se zeptal se: " Můžu jít dál?". Catherine si ho prohlédla a zeptala se: " Proč? Chceš se pobavit mým neštěstím?". Stefan se mírně pousmál a jen odvětil: " Elena mi pověděla, co Ti udělala. Jsem tu abych Ti nabídl pomoc". Catherine se mírně pousmála odvětila: " Dobrá, pojď tedy dál". Stefan vešel dovnitř, na stůl položil krabici s čínou a sedl si do křesla.
Catherine se však po chvilce mlčení s hysterickým pláčem zhroutila k zemi. Stefan k ní přiskočil a zeptal se: " Co se děje?". Catherine ho pevně objala a vzlykavě mu odpověděla: " Jsem nešťastná, nedokážu se vyrovnat s tím, že ze mě Elena udělala zase člověka. Tolik let jsem byla upírka, vykonala jsem spoustu zlých věcí. Já nedokážu žít s výčitkama, co me pronásledují". Stefan ji objímal kolem ramen a konejšivě ji řekl: " Neboj, to zvládneš. Jsi člověkem teprve pár dní, časem si na to zvykneš. Já Ti pomůžu". Stefan pomohl Catherine vstát, posadil ji do křesla a šel ji uvařit čaj.
Catherine ho mlčky pozorovala, srdce jí bilo na poplach a po tvářích ji kanuly slzy. Stefan se po chvíli vrátil s teplým čajem a všiml si, že Catherine zase brečí. Čaj položil na stůl, přisedl si k ní, vzal ji za ruku a zvědavě se zeptal: " Proč zase pláčeš?". Catherine se zhluboka nadechla a odvětila mu: " Ty mi tu pomáháš a já jsem Ti tak moc ublížila. Moc se Ti omlouvám, spaluje mě velká vina za mé zlé činy". Stefan ji pohladil po vlasech a odpověděl: " Já se na Tebe nezlobím, dávno jsem Ti odpustil. Kdysi jsem Ti slíbil, že tu vždycky budu pro Tebe a ten slib pořád platí".
Catherine mu stiskla ruku a jen tiše šeptla: " Já Ti moc děkuju, Stefane. Nevím jak mám žít zase jako člověk, co mám dělat. Prostě nevím co se mnou bude". Stefan ji k sobě přitiskl a odvětil ji: " Neboj, spolu to zvládneme". Catherine si otřela slzy. Vypila ten čaj, co ji Stefan připravil, i když se ji hrozně třásly ruce a sotva hrneček udržela. Poté se s velkou chutí pustila do číny, co ji přinesl. Vychutnávala si každé soustu, po spoustě let co se živila jen krví to pro ní bylo normální jídlo.
Stefan ji po večeři odvedl do ložnice, Catherine byla celá rozpálená, měla vysokou horečku. Uložil ji do postele. Catherine se na něj podívala a zeptala se: " Proč je mi tak zle? Co se to se mnou děje?". Stefan se pousmál, přisedl si k ní a hladil ji po vlasech a jen řekl: " To z Tebe vyprchá upírství, brzo Ti bude zase líp". Catherine se pousmála a řekla: " V lednici mám ještě spoustu krve, odnes ji prosím, teď už mi není k ničemu". Stefan pokývl hlavou a odvětil: " Vezmu si jí a zítra Ti přinesu spoustu jídla, aby si neumřela hlady". Stefan se podíval na Catherine, ta už však spokojeně spala. Dal ji pusu do vlasů a odešel z pokoje. Ještě však umyl Catherine nádobí a odnesl si spoustu transfuzí, co měla v ledničce. Pak se vydal k sobě domů.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář